Literární místopis (9/13)
Literární síla Pardubického kraje vyrůstá z míst, která na první pohled působí klidně a nenápadně. Z rovin kolem Labe, podhůří Železných hor, malých měst i koutů, kde se obyčejné lidské osudy proměňují v silné příběhy. Pardubice v prvotině Lucie Faulerové Lapači prachu nejsou pohlednicovou kulisou, ale prostorem samoty, únavy a každodennosti, ve kterém se hlavní hrdinka Anna nedokáže vyrovnat s minulostí ani sama se sebou. V centru Pardubic sídlí Knihovní centrum U Vokolků – místo připomínající mimořádný pardubický rod, který výrazně zasáhl do české literatury, výtvarného umění i knižní kultury 20. století. Založil jej Václav Vokolek a v jeho práci pokračovali synové Vlastimil, Vojmír a Vladimír. V podhůří Železných hor leží Luže a nedaleký poutní chrám na Chlumku – místo spojené s barokní historií i výrazný katolický symbol v krajině. Sem zasadil Jiří Šotola svůj román Tovaryšstvo Ježíšovo, o kterém bude Jára Rudiš mluvit s literárním historikem Erikem Gilkem. Boženu Němcovou čeští vlastenci oslavovali jako autorku Babičky a lidových pohádek. Sama ale žila v chudobě a na sklonku života už byla těžce nemocná. Do Litomyšle přijela, aby zde pro nakladatele Antonína Augustu připravila své sebrané spisy. Kvůli postupující nemoci už to ale nedokázala. Životní příběh Boženy Němcové se později stal jednou z linií románu Čokoládová krev Radky Denemarkové, která jej propojuje s osudy George Sandové a Johna D. Rockefellera v úvaze o moci peněz, svobodě a postavení umělce ve společnosti.
Režie:P. Smělík
Skryté titulky
