Semafor atd. (1/8)
Legendární a stále populární divadlo Semafor naplno odstartovalo v roce 1959 zlatý věk divadel malých forem. Zakladatelský význam této scény nelze vidět jen v úzce divadelním pojetí, ale měl i široký sociologický dopad na celou jednu mladou generaci, kterou doslova vytáhl z hospod a stal se pro ni můstkem k chápání dalších uměleckých disciplín. Snad v každém větším městě poté vzniklo divadélko "malých forem", které se hlásilo k duchu Semaforu. Tato scéna byla fenoménem a hnutí malých forem unikátem v rámci evropského divadla. Před Semaforem sice byla Reduta a Divadlo Na zábradlí, nicméně i na těchto scénách působil Jiří Suchý, jenž se poté rozhodl založit své autorské divadlo. Semafor ovlivnil několik generací a pro každou je reprezentován někým trochu jiným. Pro jednoho to byl třeba Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, pro jiného Josef Dvořák. Tři skupiny, které tu v 70. a 80. letech působily spolu a které vytvářely pro veřejnost pojem Semafor, však také měly své osudy. Jejich vzájemné vztahy procházely mnoha peripetiemi. Dokumentární cyklus J. D. Novotného a V. Polesného vznikl u příležitosti 40. výročí divadla a není ani tolik jeho dějinami, jako spíš o divadle v zrcadle doby. Více než přesná chronologie a výčet faktů se v cyklu objevují velká témata, konflikty, ale i příběhy lidí, jejich setkání i cesta časem.
1999, skryté titulky
