Letecké katastrofy
To znamenalo v určité vzdálenosti od dráhy klesnout do předem stanovené výšky. V roce 1992 na letišti nebyl radar, který by sledoval pohyb letadel, a posádky musely každý pohyb hlásit. Pákistánští piloti postupovali po jednotlivých krocích, ale když jim k ranveji zbývalo jen pár minut, let 268 zmizel. Během několika hodin byly jeho trosky objeveny na horském úbočí. Letadlo bylo zcela zničeno požárem a všech 167 osob na palubě zahynulo. Nepál čelil mrazivé realitě: V průběhu dvou měsíců to byla již druhá nehoda dopravního letadla v těsné blízkosti Káthmándú. Nepálská vláda okamžitě spustila vyšetřování a tlačila na odhalení toho, co se stalo. Nepálská vláda vyslala armádu, aby vyšetřovatelům pomohla dopravit se na odlehlý horský vrchol. Airbus A-300 byl kompletně zničen a prudký svah znemožňoval zkoumání trosek na místě. Let 268 narazil ve výšce 2220 metrů. V daném místě však měl letět o 300 metrů výš. Podle řídícího letového provozu posádka ohlásila bouřkovou oblačnost na trase přiblížení a upravila letový plán, aby se jí vyhnula. Vyšetřovatelé zvažovali možnost, že se pilotům vymklo řízení. Nicméně špička stromu uražená klapkami křídla a stopy na svahu svědčily o tom, že Airbus letěl vodorovně a byl správně konfigurován pro přistání. Prohlídka trosek motorů rovněž vyloučila mechanickou závadu. Další možnost představoval teroristický čin. Na palubě však byli čtyři ozbrojení strážci a podle dispečera komunikovala posádka klidně a profesionálně. Když vyšetřovatelé vyloučili všechny externí faktory, dospěli k jedinému možnému závěru: Posádka nevěděla, že letí příliš nízko. Data z palubního zapisovače potvrdila, že se letadlo pohybovalo v kolizním kurzu s horou. Vyšlo najevo, že posádka dodržovala postup přiblížení, ale v navigační mapě byla o krok napřed. Jinými slovy udržovala výšku, která byla správná až od příštího návěstidla. Zapisovač hovorů v kabině bohužel nezaznamenal konverzaci mezi piloty. Vyšetřovatelé tak museli hledat příčiny pochybení jinde. Zkoumali navigační mapu, kterou měla posádka k dispozici. Dospěli k závěru, že dokument o velikosti velké pohlednice je přeplněný informacemi a nepřehledný. Konečně měli teorii, kterou mohli prověřit. Několik minut před nárazem ohlásil druhý pilot, že se letadlo nachází 40 kilometrů od letiště ve správné výšce 3500 metrů. Vyšetřovatelé pojali podezření, že když se kapitán podíval na mapu, palcem si zakryl správnou výšku. Místo, aby udržovali 3500 metrů, navolil údaj uvedený vedle a nevědomky tak navedl letadlo do kolizního kurzu. Vzápětí vyšla najevo další chyba. Ve vzdálenosti 25 kilometrů od letiště ohlásil druhý pilot výšku, ve které měli letět – 3500 metrů – namísto skutečné výšky 3200 metrů. Podle vyšetřovatelů druhý pilot ve spěchu oznámil výšku uvedenou v navigační mapě, aniž zkontroloval výškoměr. Chyb se dopustili oba piloti. Vyšetřovatelé však byli přesvědčení, že kdyby kapitán nesrovnalost postřehl, katastrofa se dala odvrátit. Varovat posádku, že letí příliš nízko, mohlo teoreticky také řízení letového provozu. Dispečer však neznal přesnou polohu letadla. Pokud není k dispozici radar, spočívá odpovědnost za správné dodržení postupu přiblížení výhradně na pilotech.
Kan., skryté titulky
