Pošta pro tebe
Jiří je mladý úspěšný muž. Vystudoval prestižní školy doma i v zahraničí, věnuje se práci, která ho velmi naplňuje, a má rodinu, jakou si přál. Ale cesta k tomuto štěstí je osudově vykoupená a Jiří, čím je starší, tím víc si svých několika šancí na život váží. Minimálně dvakrát v životě se díval smrti do tváře a dvakrát jí dal vale. Poprvé, když se jako malý chlapec topil v Labi, podruhé před závažnou operací. Tvrdí, že nad ním bdí dobrotivý anděl a rád by svou šanci na život opětoval poděkováním. Kdyby se jako malý chlapec utopil, už by nic z toho, co dosud prožil, nezažil. Vděk k neznámému zachránci cítí celé roky, ale po operaci se mu touha poděkovat ještě umocnila. Cítí vůči tomuto člověku dluh. Udělal by to rád už dávno, ale nebylo komu. Dodnes nezná jeho jméno, věk, ani kde žije. Obrátil se na proto na Poštu pro tebe. Ani pošťák Ondra však není kouzelník, aby našel někoho bez indicií. Nebo ano? Jiřina je jedním ze čtyř dětí svých rodičů. Alespoň si to mnoho let myslela. Jaké bylo její překvapení, když se v dospělosti dozvěděla, že jako poslední se mamince narodila dvojčata – chlapci, které dali rodiče hned po narození k adopci. Dlouho se s touto informací nemohla vypořádat. Když se později pokusila rodičů napřímo zeptat, narazila a musela respektovat doživotní embargo na informace o bratrech. Ptát se nemohla, ale myslet na ně nepřestala. S přibývajícím věkem stále víc a víc. Sama má tři děti a neumí si představit, že by se některého vzdala. Cítí, že by měla, a hlavně chtěla, splatit bratrů dluh. Říct jim, že kdyby mohla ona tenkrát rozhodnout, nikdy by se jich nevzdala. A pokud o to budou stát, nabídla jim svou přízeň a sesterskou lásku na zbytek života. Jiřina napsala do Pošty před devíti lety a její přání se zdálo nesplnitelné. Nevěděla o bratrech skoro nic. Ani jména, ani přesné datum narození. Aniž by tušila, setkání přišlo v pravý čas.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
