Potomci slavných
Český skladatel Zdeněk Fibich (1850–1900) je vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka nejvýznamnějším představitelem generace české hudby druhé poloviny 19. století. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851–74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou, která v roli Radmily vystoupila jako první na scéně Národního divadla v Praze. Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele Richarda Wagnera. Skladatelsky Fibich navázal na německý romantismus. Své skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary – 3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala již od chlapeckých let, Nejznámější jsou Nevěsta messinská, Bouře a Šárka. Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. Osudy dalších generací rodiny Fibichů sleduje tento díl dokumentárního cyklu.
1998, skryté titulky
