Deset století architektury
Radniční blok na pražském Staroměstském náměstí tvořily původně středověké domy, které byly na počátku 19. století nahrazeny neogotickým křídlem. Tato budova si srdce Pražanů nikdy nezískala. Proto se již od roku 1899 vypisovaly pravidelně soutěže na přestavbu nebo novou dostavbu. Nejvýznamnější z nich vypukla v letech 1908/9 a stala se především měřením sil mezi generací starších konzervativců a mladých radikálů. Odvážné byly studie tehdy začínajících projektantů Pavla Janáka a Josefa Gočára. K realizaci porota raději doporučila neorenesanční projekt Antonína Wiehla. Přesto se nepostavilo nic a následovaly další soutěže, které již byly konzervativnější. Neúspěšné snahy opět rozproudily následky druhé světové války. Nemilované radniční křídlo vyhořelo, a tak už bylo možné řešit problém dostavby velkoryseji. Architekti byli dosud nejradikálnější, někteří by zbourali vše, co se dalo. Nejvíce projektantů by ale stavělo novou budovu ve střízlivém funkcionalistickém stylu. Poslední soutěž byla vypsána v roce 1987, kdy se jí účastnilo dosud nejvíce architektů. V zadání bylo pro budovu vyžadováno příliš široké využití, a architekti proto navrhovali obrovské a neúnosné stavby. Tato soutěž bez vítězného projektu jen potvrdila bezradnost vypisovatele i architektů. Scházel totiž důvod, proč zde stavět nějakou budovu. Dnes jde spíše o to vrátit Staroměstskému náměstí určitou uzavřenost, ale tento problém nyní obyvatelé Prahy příliš nepociťují.
Režie:D. Daňková
1998, skryté titulky
