Show Jana Krause
Úvod dnešního večera bude patřit romskému herci Zdeňku Godlovi, kterému vzdá Jan Kraus hold za angažmá v novém seriálu, který se dotýká mimo jiné právě problematiky romské menšiny. Spoustu problémů si totiž Zdeněk zažil na vlastní kůži, v mládí si dokonce odseděl více než pět let ve vězení. „Už dvacet let se držím a žiju spořádaně,“ podotýká s úsměvem a dodává, že do vězení by se už vrátit nechtěl. „Tehdy mi bylo osmnáct a byla to takříkajíc mladická nerozvážnost.“ Jeho současné herecké úspěchy mu jeho okolí ze srdce přeje. „Fandí mi celý Chomutov a sem do divadla mě přišla podpořit i moje manželka,“ říká herec. „Ona mě teda podporovala a živila vždycky. Když zrovna nemám práci a jsem doma, tak pořád něco opravuju, vylepšuju nebo vyrábím, jsem takový domácí kutil. Rád pracuju rukama. Pracoval jsem i u zedníků, dělali jsme bytový jádra, moc rád taky dělám okrasný zahrady.“ Některým lidem z romské komunity se ale jeho role vůbec nelíbí a prý mu vyčítají, že se zaprodal. „Například to, že se tam nechávám urážet,“ vysvětluje herec, který už dostává nabídky na další role, aktuálně od režiséra Petra Václava. „U Petra se nemusím rozmýšlet. On mě tady do toho všeho dostal, s ním jsem kdysi začínal. Poznali jsme se úplně náhodou v Chomutově, kde probíhal casting a já jsem tam šel zrovna odevzdat lopaty, protože jsem předtím sbíral bordel na náměstí,“ vypráví za bouřlivého smíchu publika Zdeněk, jemuž jeho hostitel podsune myšlenku, že kdyby začal ještě zpívat, mohl by účinkovat i v muzikálech. „To by ale musely být romské muzikály,“ oponuje s úsměvem, „já totiž umím zpívat jen romsky.“ Nicméně připouští, že kdyby dostal nabídku na muzikál, zkusil by to, protože se ničeho nebojí. „Já se bojím jen manželky!“ Ta s ním prý nemá úplně jednoduchý život, protože jí podle svých slov nedá pokoj… „Tím myslím manželské povinnosti,“ doplňuje na vysvětlenou. „Do hospody jsem občas taky zašel, ale teď už moc ne, protože u nás na sídlišti se může do hospody jen s klubovou kartou, a do města je to moc daleko. Tak si kupuju pivo domů.“ Jako další dnešní host se představí mladá herečka Anna Kadeřávková, která je také velice aktivní na sociálních sítích, což je prý její velké hobby, stejně jako pečení. Proto asi nepřekvapí, že přinesla Janu Krausovi jako malou pozornost vlastnoručně upečený koláč. „Peču ráda pro ostatní, protože sama cukr nemůžu,“ vysvětluje herečka, která má podle svých slov speciální zdravotní dietu. Přestože ji proslavily především televizní a filmové role, své zkušenosti má i s divadlem. „Hrála jsem kupříkladu v La Fabrice ve hře Pěna dní.“ Aniny přísedící kolegy, tedy Jana Krause a Zdeňka Godlu, bude zřejmě více než práce zajímat její soukromý život… „Měla jsem více než tři roky vážnou známost a stejně jsem se chodila s kamarádkami bavit do barů nebo na vínko,“ říká Anna a dodává: „Jsem toho názoru, že když jsou dva lidi spolu, neměli by se navzájem nijak omezovat. To, co dělám, je moje věc, je to moje svědomí. Žiju si svůj život, jen mám po boku toho člověka, kterého mám ráda a se kterým se vzájemně podporujeme. Jsme prostě na všechno dva. A to, že se jdu pobavit s kamarádkami, rozhodně neznamená, že jdu lovit nějakého jiného chlapa.“ A jak vidí ideální časové rozvržení rodinného života? „Žena by se měla vdát tak kolem sedmadvaceti a děti mít tak v jednatřiceti dvaatřicet. Ale já to nemám přesně naplánovaný, život to podle mě přinese sám. Kdybych to naplánovala a potom to bylo jinak, tak by mě to úplně rozhodilo.“ Na závěr se blíže seznámíme s přednostou kliniky adiktologie prof. PhDr. Michalem Miovským, Ph.D. „V oboru adiktologie neboli léčby závislostí dříve dominovala psychiatrie, dnes se zde potkává více oborů, kupříkladu já nejsem lékař, ale klinický psycholog,“ říká úvodem doktor Miovský a souhlasně přitakává na domněnku Jana Krause, že závislostí v současnosti přibývá. „Poslední dvě dekády byly trochu divočejší, nyní se to již stabilizuje. Možná vás teď překvapím, ale budoucnost našeho oboru leží v seniorských závislostech. Na rozdíl od dětských závislostí se o tom téměř nemluví, ale pacientů přibývá a my téměř nemáme specializované služby pro tyto lidi,“ vysvětluje. „Jedná se hlavně o závislosti na lécích a alkoholu.“ Instrumenty využívané k léčbě pacientů prý zůstávají stejné. „My se to tak jako učíme, protože to zároveň objevujeme. Nicméně základem v našem oboru je psychoterapie, ať už skupinová či individuální, sociální práce, režimová léčba, dále nějaké léky, i když v našem oboru jich není moc. Ovšem výsledky jsou velmi dobré.“ Diváky možná nepříjemně překvapí konstatování, že Česká republika, co se závislostí týče, je statisticky celosvětově spíše na špičce. „Dlouhodobě přetrvává vůdčí role alkoholu a tabáku. Přibývá i uživatelů konopí. Ale prim si drží skutečně alkohol a tabák, to je prostě naše zvláštní kulturní specifikum a přitom to nemá až tak dlouho tradici. Řekněme od příchodu Slovanů, předtím zde dominovalo spíše užívání halucinogenů. Jen lysohlávek je u nás několik desítek druhů,“ prozrazuje Michal Miovský. Souvisí záliba Čechů v houbaření s užíváním halucinogenních hub našimi předky? Je alkohol nervový jed? A co je malá – nízkoriziková – míra alkoholu? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě! Anna Kadeřávková – herečka, kterou diváci znají nejen ze seriálu, ale především z loňské štědrovečerní pohádky. Vždycky si prý přála hrát princeznu, a tak se jí touto rolí splnil její sen. Udělala pro to prý všechno – dokonce si vymyslela, že umí jezdit na koni. „Teď už na koni umím jezdit, předtím jsem ale neuměla. Do castingového papíru jsem napsala, že umím, protože jsem se bála, že to bude potřeba. Takže jsem trochu zalhala, ale vyplatilo se,“ přiznává Anna s úsměvem. Mnozí diváci na sociálních sítích však pohádku zkritizovali, a i Anně právě odtud přistálo pár „dobře míněných rad“, na něž Anna, které její první „princeznovské“ angažmá rozhodně nebylo a není lhostejné, reagovala: „Prý si teď o mně celá republika něco myslíte. Půlka tvrdí, že jsem nemastná (kráva), neslaná, bez talentu, bez výrazu, děsně ošklivá (kráva), možná hezká (ale kráva), ale prostě prý kráva bez práva na cokoliv. Především na herectví (protože jsem kráva). Prostě blbá kráva, která je placená z jejich daní, a ještě jim zkazila Štědrý večer. A ještě k tomu jsem tak ufňukaná (kráva), že si tu klíšťovou encefalitidu zasloužím (nemocná kráva!),“ napsala na svůj Instagram. „Druhá půlka tvrdí, že jsem sympatická princezna, že mi to sluší, že jsem talentovaná, šikovná, přirozená, skvělá, milá a nadějná herečka. Že jsem super. Možná trochu kráva, ale aspoň pěkná. A taky prý jediný světlý bod celého štědrovečerního šílenství. (Ach, děkuji.)“ shrnula oba názorové tábory herečka, která se díky své kráse a talentu stává nejen vyhledávanou herečkou, ale je i hvězdou internetu. Její profil na Instagramu se těší velké přízni a řadí se k umělcům, kteří jsou na něm nejsledovanější. Půvabnou herečku tam totiž sleduje přes 200 tisíc fanoušků. Prof. Michal Miovský, Ph.D. – přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. Sám prý s adiktologií začínal tak říkajíc z druhé strany barikády: „Měl jsem problémy nejen s alkoholem,“ říká. „V našem oboru to ale až tak výjimečné není a zdá se mi, že je lepší scénář začínat kariéru adiktologa takto než s ní tak končit.“ Říká, že závislost může být paradoxně i v něčem prospěšná. „Závislost k člověku patří, je jeho integrální součástí a nemá ani negativní, ani pozitivní konotaci. To je až sekundární interpretace. Třeba skutečnost, že je dítě na začátku svého života na matce plně závislé, přece není špatně. Fakt, že si zbytečně někdy komplikujeme život různými látkami, je věc jiná.“ Stál u zrodu první adiktologické kliniky v ČR. V čem je „jeho“ pracoviště unikátní? „Naší silnou stránkou je, že jsme dokázali spojit tradici léčebného programu sahající až do pohnutého roku 1948 se současností. Za unikátní považuji, že jsme jako obor relativně smířliví a nesnažíme se některé odbornosti dostat ze svého středu pryč. Významní psychiatři, jako jsou Petr Popov, Kamil Kalina, Standa Kudrle, Jirka Dvořáček nebo Petr Jeřábek, v podstatě umožňují vstup na „bašty“ i ne-psychiatrům a spoluvytvářejí prostor ostatním. Ojedinělé také je, že máme všechny tři úrovně vysokoškolského vzdělávání – bakalářský, magisterský i doktorský studijní program. Nevím o jediné univerzitě na světě, která by pro obor adiktologie nabízela srovnatelný koncept. Jsme např. jedni z mála, kteří vedle teoretické průpravy nabízejí i klinickou, a to ve velmi unikátní podobě.“
