Deset století architektury
Rod zubří hlavy se v královských listinách objevuje již na počátku 13. století. Pernštejnové výrazně ovlivnili běh českých a moravských dějin a v 15. století bylo jejich panství třikrát větší než majetek Rožmberků. Jejich majetkové poměry se nicméně měnily, až jim nakonec zůstala jen Litomyšl. Za svůj nádherný renesanční zámek i celkový vzhled vděčí Litomyšl poslednímu z rodu Pernštejnů, Vratislavovi. Roku 1568 se z jeho iniciativy začalo na místě rozvalin starého hradu stavět nové sídlo, za jehož podobou stojí italský architekt Ulrico Aostalli. Zámek je postaven na čtvercovém půdorysu a na první pohled stavba působí mohutně. Přesto jsou na rozlehlém nádvoří vzdušné arkády a jeho severní stranu pokrývají sgrafita podle dispozic samotného Vratislava. Jednou z předloh byl obraz Raffaela Santi, jenž představuje bitevní scénu. Vnější zdi zámku rovněž krášlí sgrafitová výzdoba napodobující plastické kvádrování se střední ornamentální výplní. Vnější podoba zámku zůstala v zásadě zachována dodnes. V původním stavu zůstala i zámecká kaple, kterou roku 1577 vysvětil arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Vnitřní dispozice zámeckých místností je zajímavým příkladem spojení renesančního pravidelného geometrického schématu s funkčním uspořádáním. Najdeme tu tři skupiny samostatných místností – representační křídlo, hostinské křídlo a hospodářské křídlo. Interiér zámku později prošel mnohými úpravami, ale svůj renesanční původ si zachoval. Rozlehlost vnitřních prostor dovolila vložit do přízemí západního křídla i divadelní scénu, jež dnes patří k evropským unikátům. S nástupem Vratislava vstoupila renesance také do města. Na domech se objevovala nová průčelí s patrovými štíty. Jeden z nejkrásnějších domů, nazývaný "U rytířů", je z roku 1546 a zaujme pozoruhodnou figurální výzdobou. Město se zámkem tvoří v Litomyšli harmonický, vyvážený celek, jenž má významnou hodnotu i z hlediska evropského urbanismu.
Režie:B. Hončarivová
1998, skryté titulky
